Historie

Ivanovice, dříve Evanovice, Vejvanovice, Vejvanovičky. Připomínají se r.1585 jako majetek brněnských jezuitů. Po zrušení řádu v r.1773 jako součást panství Řečkovice měnily vlastníky. K Brnu byly připojeny v r. 1971.

Poprvé se v písemnostech objevuje nejstarší dochovaný tvar názvu obce “Eyvanicz” v roce 1358. Malá obec mezi Řečkovicemi a Medlánkami si po staletí tvrdošíjně dochovávala tento svůj původní název, byť pochopitelně také v nejrůznějších mutacích: Ewanowicz, Wewanowicz, ba dokonce i Wewanowiczky, čímž roztomile, ale zcela průkazně dokládá i svůj český původ jakožto Evanovice, Vevanovice či Vejvanovičky, ať už její počátek souvisel s evanem, ivanem či snad dokonce nějakým Vevanem.

S trochou soudného rozumu je třeba uznat, že tento tvar má daleko blíže k onomu osudnému novotvaru Vejvanovice (z roku 1793) než ony nešťastné Nenovice. Např. i mapa brněnského okolí z roku 1810 zcela jasně obě obce zachycuje, při čemž dnešní Brněnské Ivanovice označuje jako Nenowitz a Ivanovice jako Wejwanowitz. Korunu všemu nasadili Jaroslav Dřímal, který u Brněnských Ivanovic uvádí ničím nepodložené tvrzení o českém původu obce, což dokládá údajnou existencí pečeti obce s obrazem koně a nápisem “Peczet diediny Weywanowicz”. Vůbec mu nevadí, že tutéž pečeť uvádí Slavík ve své moravské Vlastivědě pro obec Ivanovice, kde ovšem své opodstatnění má. Ivanovice byly vždy obcí výrazně českou, navíc se tam jedné polní trati dodnes říká “Na kobylce” a druhé “U vranky”, zatímco v Brněnských Ivanovicích není po náznacích motivu koně nikde ani zmínky.

Všechno to vypadalo spíše jako žert pomýlených typografů, kdyby se tyto omyly nepromítly do běžného života. Během 19. století tak bylo vytvořeno zcela nesmyslné katastrální území Vejvanovic, ač to mohly být zcela poctivé české Nenovice, proti jejichž názvu by neměli asi námitek žádní jazykovědci. Nebyla by tedy k Brnu připojena vymyšlená obec Vejvanovice a naopak by se připojila zcela podložená historická obec s názvem Nenovice. Tímto by se nevnesl nekonečný zmatek do všech následujících příruček moravského místopisu, nemuselo v důsledku toho dojít k nesmyslným a nic neřešícím změnám jmen Vejvanovice na Ivanovice a poté na Brněnské Ivanovice a k celé řadě dalších nutných zástupných opatření. Bylo by asi patrně poctivé přiznat si tento omyl a vrátit Brněnským Ivanovicím ono historické jméno Nenovice a Ivanovicím u Řečkovic jejich jméno ponechat, aby bylo jednou pro vždy jasné, kde jsou v Brně Nenovice a kde Ivanovice. Jenže to zdaleka není tak jednoduché a nelze to udělat škrtem pera. Ono to totiž asi nelze udělat vůbec. Musela by se podstoupit anabáze změny názvu na Ministerstvu vnitra ČR, podložená patrně místním referendem, dále by následovaly změny v katastrálních názvech, veškerých úředních dokumentech, adresářích, v matrikách, majetkových dokladech a v řadě dalších pramenů. To je prakticky nemožné. Mám za to, že to není ojedinělý případ. Každý se může mýlit, na ostatních však je, aby omyl rozpoznali a napravili ho včas, než může napáchat neodčinitelné problémy, což se bohužel v případě Brněnských Ivanovic stalo.